Jsi můj vítr,
jsi moje slunce,
jsi můj život,který zachviličku končí.
jsi můj dech,který slábne a já skočím.
Její život už neměl cenu,
bez tvého úsměvu a pohledu.
Bylo to nádherný,
být v tvém náručí v tvém obětí,
všechny starosti hned odletí.
Myslela celé dny jen na tebe,
a ty si řek at odejde.
slunce pro ni zašlo,
a vidí jediné východisko.
Je sama,ospalá,zlomená,
dívá se dolů a nevnímá.
Okolí ji mlčky pozoruje,
nic neudělají pro její záchranu,
cítí se tak opuštěná a bez strachu,
dívá se upřeně dolů.
Její ruka sklouzla,
a ona dolů padá
její svíčka právě dohořívá.
To je pěkný!!!
A já na diplomek... Rasmuse!!!